1.5.2012

1. května 2012 v 23:26 | Catharina |  Day by Day
Přemýšlím o tom o čem bych jako zamilovaná přemýšlet neměla. Připadám si povrchně, jako nějaká... Jsem zmatená a vadí mi věci, které by mi vadit neměli. Jsem zkažená. Lituju takových myšlenek, stydím se za ně a přitom bych je vykřičela do světa. Cítím se šťastná a přitom v pasti. Když jsem s ním sama je mi krásně ale před lidma se stydím. Všichni divně koukaj. On totiž je takový ten typický metalista, vlastně ani moc hezký, ale má super povahu, je mi s ním fajn, ale začínám přicházet na to, že vzhledově... není přesně to, co chci.
Navíc s ním nikdy nebudu dělat, co jsem s klukem chtěla dělat. Nakupovat, chodit do kina, do restaurací...
Nejde teda o peníze jen mi připadá, že bychom si oba připadali divně, kdyby jsme něco z toho uskutečnili.
Jsem povrchní?
Vážně jsem takový krypl?
Taková svině?
Ale opustit ho nemůžu a vlastně ani nechci.
Sakra co to je?
Cítili jste se už tak někdy?
Prosím... Potřebuju pomoct.

---------------------------------------------------------------------------------------

S jídlem jsem na nule. Žádná dieta, žádné cvičení. Začínám zase tuhnout, přibírám, jsem unavenější a unavenější a je mi čím dál častěji blbě. Jsem roztěkaná a tak.
Musím se vrátit zpátky k zdravé stravě, musím začít cvičit, zase si utřídit chaos v životě, protože zase nemám tu jistotu, kterou už jsem nacházela. Zase jsem ji ztratila.
Od zítra zase jídelníčky a cvičení. Pravidelné učení, pomalu přidávání dalších koníčků, podle toho, jak budu stíhat.
Já prostě... Dodávalo mi to jistotu, cítila jsem se sebejistě, když jsem jedla správně a cvičila, připravovala se do školy, věnovala se koníčkům a mohla se "litovat" že si mě nikdo nevšímá.

Dneska jsem dostala kopeček zmrzliny zdarma, za to, že jsem se usmála na prodavače.
Děsí mě to.
Děsí mě moje životní situace.
Myslela jsem že propařené týdny, zkoušení nových věcí, přítel, rebelství, kašlání na školu, nemít na nic čas...
Že to je to, co chci, po čem toužím. A teď nějak nevím.

Jsem... Cítím se jako... Vlastně nenacházím slova. Odporně.
Jako hnus.
Nenávidím se za takové myšlenky.

Co mám dělat?

----------------------------------------------
Zítra ten detoxní jídelníček dodržím i kdybych měla chcípnout!

Catharina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ms.Mee Ms.Mee | Web | 2. května 2012 v 6:53 | Reagovat

Dneska po škole napíšu kočko !! :-( Byla jsem s přítelem .

2 find-your-happiness find-your-happiness | Web | 2. května 2012 v 15:20 | Reagovat

cítím to stejně...vždy když něco chci a dostanu to, tak se mi to najednou nezdá dostatečně dobrý. Možná, že jsme povrchní, i já...ale když si s tím člověkem nepřipadám dost stvá a nestydím se za nic, pak teprve s ním můžu být.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama