Květen 2012

květen? ani se neptejte

29. května 2012 v 22:41 | Catharina |  Day by Day
Ani nemá cenu se omlouvat.
Květen byl nejhektičtější měsíc, jaký jsem zatím zažila. yl to skvělý měsíc a přitom nejhorší. Kašlala jsem na školu, cvičení, učení, koníčky, dietu. Přibrala jsem, nevím kolik, asi dvě kila a jedla úplně všechno na co jsem přišla, vypila litry piva, stačila si najít přítele a rozejít se s ním, stačila jsem si najít kamaráda, kterému můžu říct vše a spoustu dalších věcí.

Jo, květen byl zajímavý.

Jenomže...
Já nejsem dokonalá a dost dobrá na takový život. Takže, jednoduše. Doufám, že mě přijmete zpátky a že se můžu zase přidat k téhle hubnoucí komunitě, kterou mám moc ráda. Od zítra začínám znovu a těch 53 na váze bude. Zároveň si musím utřídit život, protože teď v něm musí zbýt místo taky na kamarády, což dřív nebývalo. Ale čas na cvičení si najít musím, protože... už je ten měsíc necvičení znát. Ale nachodila jsem kilometry a kilometry, to zas jo, jinak bych už určitě vypadala jako kulička.
Takže, prostě začínám a za měsíc se do toho budu snažit dostat. V září budu mít 53 kilo. Vím to, protože... já to prostě dokážu a dokážu i všechno ostatní.

červen bude takovýto:
- dotáhnout jilliam do konce (30 dní v kuse!)
- začít pravidelně běhat
- najet na dietní režim
- začít se učit, pokusit se neposrat si všechny známky
- zorganizovat čas
- začít zase číst a kreslit
- připravovat se pravidelně do školy
- povolené je pivo (bez kterého poslední měsíc nežiju :D, prostě u piva jsou nejlepší pokecy)

Hlavně se do všeho dostat a zkusit, jak mi to bude vyhovovat. V červenci se do toho opřu pořádně.
Catharina

16.5.2012

16. května 2012 v 16:47 | Catharina |  Day by Day
Tak dnes... že by přece?
A to jsem kvůli toho musela zůstat doma. Abych zvládla detox. Vždycky začínám od znovu detoxem.
Prostě to zvládnu, musím! Za tři měsíce, tedy do sprna, budu mít 53 kilo!
Věřím, že to zvládnu. Budu makat.
Dnešní váha (včera přežíračka, jako poslední dny pořád): 57,9
Já tam tu 58 nechci! To není možný, jak sem to zkazila. Na začátku dubna 56,7 a teď o kilo víc. A jde o poctivý tuk.
Ale já se nevzdám. Měla jsem jen teď trochu krizový období. Nestíhala jsem školu, přítele, kámoše... Bylo toho najednou moc, když uvážíte, že v březnu jsem ještě nechodila s nikým ven, kluk o mě pohledem nezavadil a... chápete ne?
Tak teď jsem neměla čas ani na učení, natož na cvičení a další věci. Aspoň jsem se nemusela tolik přežírat, jen co je pravda. Každopádně uvažuju, že zůstanu do konce týdne doma, pořádně se zrelaxuju a zhubnu to kilo, co jsem nabrala. Nejspíš jo, protože nemůžu v poslední době spát, přibírám, nic nestíhám a jsem v jednom kuse unavená...

PAUZU potřebuju. Od všeho.
Ty dva dny bez školy mě nezabijou.

Dnešní jídelníček? upozorňuju, detox!
Snídaně: nic
Svačina: nic
Oběd: talíř ovesné kaše
Svačina: jablko
Večeře: plátek chleba s tvarohem

Zítřejší jídelníček? možná, nevím, žiju ze dne na den, bojuju a snažím se, ale někdy to prostě nezvládnu, tak snad takhle: (jedu detoxně)

Snídaně: 150 g bílého jogurtu
Svačina: jablko
Oběd: 50 g tvarohu, 20 g šunky, zelenina
Svačina: 50 g tvarohu
Večeře: plátek chleba s tvarohem

Páteční jídelníček:

Snídaně: 100 g bílého jogurtu
Svačina: 25 g tvarohu
Oběd: těstoviny, 10 g šunky
Svačina: plátek chleba s tvarohem
Večeře: hrnek kakaa (horké mléko, 1,5 lžičky kakaa)

pokusím se nějaký pohyb k tomu přidat a nevím jestli nepůjdu do té školy a nevím jestli budu dodržovat jídelníčky.
Je mi nějak podivně...

Catharina

13.5.2012

13. května 2012 v 9:10 | Catharina |  Day by Day
Tak jo, totálně jsem všechno podělala...
Tenhle týden jsem dostala krámy a ještě k tomu se už tři týdny neskutečně přežírám a jím cokoliv...
Mám opravdu roztažený žaludek a kalorickou hodnotu věcí nechci ani vidět natož abych si uvědomovala jak vysoká je.
Prostě jsem to podělala...
Dnešní váha? 57,9 (ale v beru potaz ty krámy... i když i tak mě to číslo vyděsilo)
Od dneška začínám nanovo...
Dotáhnu to do konce a udělám si čas na cvičení.
Znovu začnu cvičit a hezky papkat.
Prosím, už jenom prosím aby se to povedlo. Nevím co bude dál, kam půjde můj život, kam všechno směřuje. Chci jen dokonalou, krásnou postavu. Být křehká panenka, kterou může kluk zvednout. Prosím...
A já to dokážu...
Prostě musím...
Vím, že teď to bude těžké s tím roztaženým žaludkem, kdy mi ani velká porce oběda nestačí, jak jsem rozežraná.
Ale já to doufám zvládnu. Uvidím.

Doufám, že mi odpustíte poslední cca měsíc. Vracím se zase k vám.
PS: nezvracím a nebudu

Catharina

nevím.5.2012

6. května 2012 v 13:24 | Catharina |  Day by Day
Uvědomila jsem si, že jsem nemocná.
Teda ne ještě úplně. Nejsem v tom tak, abych potřebovala dělat takový věci, ale nemám k tomu daleko.
Šíleně se bojím přibírání.
A zvracím čím dál častěji.
A čím dál častěji se přejídám.

Catharino... Tohle přece nechceš...
Takže...

Dnešní váha 56,7, což je dobrý když jsem měla večer guláš, rohlík a banán.
Všichni mi říkají, že jsem zhubla hodně.
Pořád chci těch 53 kilo a taky jich dosáhnu.
Ale pomalu, šíleně pomalu. Hlavní pro mě je teď se odpoutat trochu od hubnutí, od toho světa, od zvracení, přejezení.
Klidně budu hubnout kilo za měsíc.
Pomalu tvarovat postavu.
A užívat života.

Teď nezačínám boj o nižší váhu.
Začínám důležitější boj s přejídáním a zvracením.
Chci se do léta ani jednou nepřejíst, tedy ani jednou zvracet.
Třeba mlsat, vždyť je to jedno. Mlsám poslední tři týdny skoro denně a mám stejnou váhu.
Hlavně se zbavit toho hnusného skorozvyku.

To je teď můj hlavní cíl.

Jídelníček:
Snídaně: 15g ovesných vločej, 150 g bílý jogurt, banán
Svačina: tři lžičky guláše, jedna malinká houska
Oběd: vařené brambory, kuřecí prsa
Svačina: zmrzlinový pohár (mám to prostě v plánu), možná 1 rafaleo ale to nevím jestli bych to zvládla
Večeře: tvaroh, celozrný chleba

Musím si zase utřídit život, hezky papkat, začít zase cvičit, přestat pít, učit se do školy, zažít malovat, začít zase číst...
A do toho po třech rokách přítel a kamarádi...
Nemám čas pomalu na nic...

Jídelníček není ideální, ale já teď se prostě musím vyléčit
Je hrozné si uvědomit, že do toho pomalu padáte i když jste si nikdy nemysleli, že by se vám to někdy mohlo stát
Catharina

2-3.4.2012

3. května 2012 v 6:41 | Catharina |  Day by Day
Uplakané skleněné oči, rozmazaná řasenka, prázdný pohled...
Pohled bez duše, která právě odešla pryč z těla pusou...
Pečení a spousta sladkostí...
A pak už jen automatické chování plné výčitek..
Bohužel se k tomu přidal i ten pocit ničení se... Chci se zničit, chci něco tak podělat jako ještě nikdy, chci sebedestrukci, marně hledám to červené tlačítko.
Je schované.
Je v zadu v krku.

Hádejte co milá Catharina pro změnu zase udělala?

Dneska všechno dodržím, už jen proto jak je mi blbě. Půjdu brzo spát, naučím se do školy a vypočítám příklady z matiky.

"Jsem zkažená princezna opřená v náručí naivity. Jak maminka říká jsem zkažená, rebelka, hodně piju a hulila jsem. Moc peču a moc mlsám. Mám divný myšlenky a začínám se chovat jako mrcha. Začínám pít moc kafe a na výzo budu mít trojku z matiky..."

Nene. Zpátky do normálu. Možná je to tím, že tři roky žiju sama za sebe, jenom pro sebe, snažím se zlepšovat ve všem co mě baví, mám svůj klid, o svůj čas se nemusím s nikým dělit. Mám čas.
Jenomže teď nestíhám nic, doma pořád někdo něco chce, ve škole se to trochu sype protože se nestíhám učit, jsem šíleně unavená, jídlo porušuju úplně, necvičím, můj život nemá řád a klasický stereotyp.
Možná, že si jen na takovou změnu potřebuju zvyknout.
Možná, že za chvíli se nebudu cítit jako v kleci.

Ale zatím bych se tak z poloviny vrátila zpátky.
Ale dost o mém životě.

Jídelníček
Snídaně: banán (90g) - je mi fakt blbě, už ten banán byl moc pro můj žaludek
Svačina:
Oběd:
Večeře:


1.5.2012

1. května 2012 v 23:26 | Catharina |  Day by Day
Přemýšlím o tom o čem bych jako zamilovaná přemýšlet neměla. Připadám si povrchně, jako nějaká... Jsem zmatená a vadí mi věci, které by mi vadit neměli. Jsem zkažená. Lituju takových myšlenek, stydím se za ně a přitom bych je vykřičela do světa. Cítím se šťastná a přitom v pasti. Když jsem s ním sama je mi krásně ale před lidma se stydím. Všichni divně koukaj. On totiž je takový ten typický metalista, vlastně ani moc hezký, ale má super povahu, je mi s ním fajn, ale začínám přicházet na to, že vzhledově... není přesně to, co chci.
Navíc s ním nikdy nebudu dělat, co jsem s klukem chtěla dělat. Nakupovat, chodit do kina, do restaurací...
Nejde teda o peníze jen mi připadá, že bychom si oba připadali divně, kdyby jsme něco z toho uskutečnili.
Jsem povrchní?
Vážně jsem takový krypl?
Taková svině?
Ale opustit ho nemůžu a vlastně ani nechci.
Sakra co to je?
Cítili jste se už tak někdy?
Prosím... Potřebuju pomoct.

---------------------------------------------------------------------------------------

S jídlem jsem na nule. Žádná dieta, žádné cvičení. Začínám zase tuhnout, přibírám, jsem unavenější a unavenější a je mi čím dál častěji blbě. Jsem roztěkaná a tak.
Musím se vrátit zpátky k zdravé stravě, musím začít cvičit, zase si utřídit chaos v životě, protože zase nemám tu jistotu, kterou už jsem nacházela. Zase jsem ji ztratila.
Od zítra zase jídelníčky a cvičení. Pravidelné učení, pomalu přidávání dalších koníčků, podle toho, jak budu stíhat.
Já prostě... Dodávalo mi to jistotu, cítila jsem se sebejistě, když jsem jedla správně a cvičila, připravovala se do školy, věnovala se koníčkům a mohla se "litovat" že si mě nikdo nevšímá.

Dneska jsem dostala kopeček zmrzliny zdarma, za to, že jsem se usmála na prodavače.
Děsí mě to.
Děsí mě moje životní situace.
Myslela jsem že propařené týdny, zkoušení nových věcí, přítel, rebelství, kašlání na školu, nemít na nic čas...
Že to je to, co chci, po čem toužím. A teď nějak nevím.

Jsem... Cítím se jako... Vlastně nenacházím slova. Odporně.
Jako hnus.
Nenávidím se za takové myšlenky.

Co mám dělat?

----------------------------------------------
Zítra ten detoxní jídelníček dodržím i kdybych měla chcípnout!

Catharina

...dolů

1. května 2012 v 11:21 | Catharina |  Day by Day
Jsem ta nejhorší hubnoucí holka.
Váha: 56,7.
Já se prostě přes tu 56 nepřehoupnu snad nikdy.
Žeru jak prase, každej den čokoládka nebo zmrzlinka a chlastu jak nevím co.
Jsem na sebe tak naštvaná.
Prostě... já nevím zmítám se v nějakým pocitu, který vůbec neznám, je to šílený. Chce se mi najednou brečet, řvát, rvát si vlasy, trhat všechny naděje a hlavně si dát zase něco šíleně kalorického.
Já nevím, jsem prostě kráva.
Vůbec necvičím, a když se o tom pokusím začne mi být šíleně blbě.
Vlastně je mi blbě pořád.
Já tak chci těch 53 kilo. Třicetistupňový vedra přicházejí a já nemůžu už zakrývat všechno pod kalhotama a mikinou.
Sakra mě to vážně vadí.
Já už nevím, potřebuju někoho kdo mi bude říkat kdy se mám najíst a co mám jíst a dožene mě k tomu pohybu.

Na dietu teď kašlu, necvičím... Ne, já už nemůžu přibrat. Zničilo by mě to.
Spadla bych na to nejhorší dno..
Život mám teď jako na kolotoči ale přesto, potřebuju se stát tou křehkou panenkou.
Nic nedělám pořádně, na ničem nemakám, na školu seru, jsem hloupá nána, co si neumí jít za svým
Tak se teď cítím.
Od zítřka se pokusím alespoň něco udělat správně.