8.3.2012

8. března 2012 v 20:38 | Catharina |  Day by Day
Trocha optimismu najednou v tom minulém článku že?
Poučení zní: kurva někdy poslouchat samu sebe, svůj žaludek a ne druhý!
Toliko k minulým dvou dnům, kdy jsem dostala vyčteno, že mám jet k babičce.
Jela jsem.
Mamka babičku sice důrazně upozornila, že teď její jídla jíst ve velkém nebudu.
Nepomohlo to.
Zeptala se mě uštěpačně jestli chci jídlo. Řekla jsem, že ne. Spustila jsem tak salvu toho, jak jsem teď u ní a hladovět nebudu a jak to a jak ono... Nakonec ještě spustila uražené řeči. Odposlouchala jsem to jednou a pak jsem prostě snědla co mi pod nos strčila a ještě poslouchala její humor o tom z jakého principu jsem nechala polovinu balíčku polomáčených a nesnědla ho celý...
Takže poslední dva dny jsem proležela v posteli u babči s příšernými bolestmi břicha, byla jsem podrážděná (což jsem do teď) a ještě jsem z toho chytla parádní depku. Mrzí mě, že kdybych tam nejela, mohla jsem mít na konci tohoto týdne opravdu těh 57 kilo. A já tak chtěla jíst tak, jak mám. Já tak moc chtěla všechno dodržet a je to poprvý co mi to zkazil někdo jiný...
Vlastně jsem naštvaná na sebe...
Že jsem tam jela...
Že jsem tam jedla...
Že jsem nesnesla všechny ty posměšky a urážky a jedla jsem...
Že jsem tak šílená povaha že chci jenom dělat radost druhým...
a mrzí mě, že jsem to tak zvorala...
zítra vážení a ať mě trefí šlak...
a jedu na koncert, takže celý den střídmě, oběd v restauraci (něco lehkého) a celkově spíš detox... a od soboty ze sebe sedřu kůži...
Catharina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama